Zbyněk Ludvík Gordon
Zbyněk Ludvík Gordon
Zbyněk Ludvík Gordon se narodil v Jičíně, dětství prožil v malé vísce Košátky obklopen lesy, prameny, kopci a oblaky. V současné době žije s rodinou v Brandýse nad Labem. Pracoval v různých profesích, jako technik na tel. ústředně, jezný, redaktor, vydavatel, production manager v RA, vedoucí obchodního úseku velkého podniku, starožitník či obchodní zástupce. Má rád cesty a jejich sestry hudbu a poezii. Vlastní literární tvorbou se vážněji začal zabývat asi v 19 letech. V roce 1986 se seznámil s kruhem mladých autorů, kteří si začali říkat Skupina XXVI. Časopisecky publikuje od roku 1986, vyšlo mu několik básnických sbírek a věnuje se i textařské činnosti. Některé Gordonovy básně byly zhudebněny. Je věčným poutníkem a hledačem krásy ve všech jejích podobách.
VEČER V POLABÍ
Stříbrným potrubím měsíce
zvolna
přitéká světlo do krajiny
V polích jednonohý
strašák pokleká
Stráně jsou plné zelených hlav
prosí za cesty člověka
Vyhaslé slunce
leží na márách
roviny
TO CO NENÍ
Zas opadalo všechno
co jsme posbírali
mezi námi
Hranatá samota měst
mě uráží
když na nádraží
chybujících vlaků
šťourám se tichem v hluku
Tolik chtěl bych
to co není
od tebe něžné poranění
na předloktí touhy
STROM
Na hromovém stromu
květy lip
a proti rytmu větví mraky jdou
Z oblohy žhavé dráty visí
teď vyznej barvu svou
Na hromovém stromu
poklekají ptáci
Své prosby k nebi křičí
– echo
jen rány šišek do jehličí
Na hromovém stromu ptám se
Kdo nás zachrání
na kmeni který hoří
Jsme syny opic
či děti Boží
OBRAZ
Na zdi visí obraz
tak nějak divně visí
Na rezavé skobě zašlých časů
visí sám
uprostřed šibeničního vrchu
čelní stěny obývacího pokoje
Stokrát oběšený
pro lásku k umění
ZVUKY
Lodyha dne
pne se k obzoru
Do gongu slunce
bije jak šílený
rozžhavený čas
Ve městě
pod sukní všech zvonů
kráčí tón poledne
o jedné noze
A my jsme náhle polekaní
když na vrata našich těl
zevnitř něco ťuká
tak tichounce ťuká
a chce ven
DEMASK
Po bělostném nebi
tvojí pleti
černý havran
letí, letí, letí
pak usedá ti do klína
Ach běda !
Jsi černá blondýna
NA CESTĚ
Viděl jsem hlavně nabitý
viděl jsem hlavně vnady
tý prodavačky
Slyšel jsem oslizlý slova
a slona
a osly zlý
Viděl jsem oktavánky
a sextánku
Viděl jsem sex v tanku
a Octávii ve vánku
Prd jsem viděl
protože clonily mi
věci
A kecy v kleci
lidských kostí
uvězněné
a tiché ano životu
navzdory ne