Zbyněk Ludvík Gordon

Autor: Zora Šimůnková  //  Kategorie: Autoři

Zbyněk Ludvík Gordon

Zbyněk Ludvík Gordon se narodil v Jičíně, dětství prožil v malé vísce Košátky obklopen lesy, prameny, kopci a oblaky. V současné době žije s rodinou v Brandýse nad Labem. Pracoval v různých profesích, jako technik na tel. ústředně, jezný, redaktor, vydavatel, production manager v RA, vedoucí obchodního úseku velkého podniku, starožitník či obchodní zástupce. Má rád cesty a jejich sestry hudbu a poezii. Vlastní literární tvorbou se vážněji začal zabývat asi v 19 letech. V roce 1986 se seznámil s kruhem mladých autorů, kteří si začali říkat Skupina XXVI. Časopisecky publikuje od roku 1986, vyšlo mu několik básnických sbírek a věnuje se i textařské činnosti. Některé Gordonovy básně byly zhudebněny. Je věčným poutníkem a hledačem krásy ve všech jejích podobách.

VEČER V POLABÍ

Stříbrným potrubím měsíce

zvolna

přitéká světlo do krajiny

V polích jednonohý

strašák pokleká

Stráně jsou plné zelených hlav

prosí za cesty člověka

Vyhaslé slunce

leží na márách

roviny

TO CO NENÍ    

Zas opadalo všechno

co jsme posbírali 

mezi námi

Hranatá samota měst

mě uráží

když na nádraží

chybujících vlaků

šťourám se tichem v hluku

Tolik chtěl bych

to co není

od tebe něžné poranění

na předloktí touhy

STROM    

Na hromovém stromu

květy lip

a proti rytmu větví mraky jdou

Z oblohy žhavé dráty visí

teď vyznej barvu svou

Na hromovém stromu

poklekají ptáci

Své prosby k nebi křičí

– echo

jen rány šišek do jehličí

Na hromovém stromu ptám se

Kdo nás zachrání

na kmeni který hoří

Jsme syny opic

či děti Boží

OBRAZ

Na zdi visí obraz

tak nějak divně visí

Na rezavé skobě zašlých časů

visí sám

uprostřed šibeničního vrchu

čelní stěny obývacího pokoje

Stokrát oběšený

pro lásku k umění

ZVUKY

Lodyha dne

pne se k obzoru

Do gongu slunce

bije jak šílený

rozžhavený čas

Ve městě

pod sukní všech zvonů

kráčí tón poledne

o jedné noze

A my jsme náhle polekaní

když na vrata našich těl

zevnitř něco ťuká

tak tichounce ťuká

a chce ven

DEMASK

Po bělostném nebi

tvojí pleti

černý havran

letí, letí, letí

pak usedá ti do klína

Ach běda !

Jsi černá blondýna

NA CESTĚ

Viděl jsem hlavně nabitý

viděl jsem hlavně vnady

tý prodavačky

Slyšel jsem oslizlý slova

a slona

a osly zlý

Viděl jsem oktavánky

a sextánku

Viděl jsem sex v tanku

a Octávii ve vánku

Prd jsem viděl

protože clonily mi

věci

A kecy v kleci

lidských kostí

uvězněné

a tiché ano životu

navzdory ne

« zpět na úvodní stránku