V čase moru

Poznámka Jindry Kubánka, dávám sem se svolením autora.

V čase moru
Podčárník aneb zamyšlení nad zvláštnostmi některých skutečností dějících se v období koronavirové pandemie v českém chlívku.
Tekutou dezinfekci, respirátory ani ochranné roušky nemáme. Hlásala papírová cedulka za sklem na lékárně. Bylo to tehdy, kdy se pozvolna začalo smrákat a televize nesměle šeptala, že covid-19 dorazí brzy. Pochopte – ještě nevěděla, co si může dovolit. Zpočátku mne to sdělení rozesmálo, protože podle dosud dostupných informací by takové věci byly stejně účinné jako modlitba nebo šamanský obřad. Pomýšlel jsem škodolibě, že bych si doma vyrobil podobnou s nápisem „ …stejně jako škapulíře, amulety a krucifixy.“ a přilepil ji vedle. Ale než jsem se rozhoupal, přestala všechna legrace.
Byl tu první nakažený a zákaz akcí s účastí nad sto lidí, pak nad deset, hned na to veškerého sdružování a nařízení povinného nošení roušek na veřejnosti. Vzápětí i v práci, obchody zavřeny, nevycházejte ven, nenavštěvujte se, neshlukujte se, rozejděte se. Seďte doma u televize, choďte jen do práce a když už musíte, nakupte si rohlíky a mléko. A někdy se projděte přírodou, ale rychle, opatrně a ať nikoho nejraději nepotkáte. A s rouškou na obličeji. Jasně, tou, kterou jste si sami ušili. Nebo máte nějakou jinou?
Tak to bylo během největších restrikcí. Ve stručnosti a mnohé jsem nezmínil. Každému asi mohou připadat nepříjemné, omezující či zbytečné nebo přímo škodlivé jiné věci. Nejsem podnikatel, ale musí být dost nepříjemné zůstat najednou bez peněz, práce a s mlžnými vyhlídkami. Což není naštěstí můj případ.
Vadí mi a pokládám za škodlivé už i jen samotné nošení roušek. Jde o nehygienický kus hadru, protože již po několika minutách je vlivem dýchání látka zapařená, tudíž pro vzduch neprůchozí. Člověk s rouškou proto obsah plic vypouští do okolí po stranách, čili jen jiným směrem. Stejně tak se i nadechuje. Navíc nepřirozené mikroklima je rájem pro množení virů, bakterií a plísní, neboli rouška místo ochrany působí přesně opačně. Není to jen má teorie. Přestal jsem kouřit roku 2011. Od té doby jsem neměl zvýšenou teplotu ani bolavé mandle. Letos od doby rouškobraní mne mandle vzaly dvakrát. Naštěstí ibalgin a zázvor pomohly.
Vadí mi a pokládám za škodlivé odkládání a tím i zanedbávání lékařské péče. Nevím jak jinde, ale u nás na šachtě byly dočasně zrušeny preventivní prohlídky. U obvodní doktorky je to stejné. Mám přijít po krizi. Paní zubařka se mi na zuby podívala. Rehabilitace kvůli střevům a zádům zrušena, ani domluvit se nelze. Na urologii jsem jen dal vzorky moči a krve a dostal jsem prášky. Pan doktor to vyřídil po telefonu. Nicméně se víceméně cítím zdráv. Jsou na tom lidi hůř. Třeba ti, kteří čekají na operaci.
Vadí mi a pokládám za škodlivé neustálé a vytrvalé udržování hysterie a vyvolávání strachu Českou televizí i TV Novou. „Zachraň bábu, zachraň dědka!“, „Tvoje rouška chrání mě, moje rouška chrání tebe!“, „Děkujeme sestřičkám, hasičům, lékařům, policistům v přední linii!“. Patetické a emocionální výlevy propagandy, moderátoři dopoledních bloků v náhubcích melou o psychických problémech v této těžké době, perou do nás čísla nakažených, mrtvých, vývojové grafy, instrukce co máme kdy a jak dělat, zprávy udržují paniku. Cíl je jasný. Vystrašené obyvatelstvo je ochotno poslouchat dobře míněné rady, chovat se dle doporučení a ani na ně nemusí dozírat státní správa. Lidé se ochotně napomínají a udávají sami. Policie na těch několik rebelů stačí.
Vadí mi a pokládám za škodlivé, že se odpovědní činitelé, konkrétně pan Hamáček, pan Babiš a pan Prymula nedovedou na jednotném názoru dohodnout kdesi ve sněmovním kabinetu a lidem vyprávějí, co je právě napadne. To mohu dělat já, vy, nebo kdokoli jiný, ale ne ti, podle kterých se v době výjimečného stavu točí ekonomika, zdravotní situace a vše další ve státě. A mohli by také prozradit, co je k jednotlivým omezením vedlo a jaký mají účel. To samé platí o návratu k normálu.
Co si o tom vše myslím? Jak říká pan premiér Babiš (ovšem o zcela jiných věcech a v jiných souvislostech), je to kampaň. Porovnáme-li si úmrtnost, počty nakažených a vyléčených lidí covidu-19 se sezónní chřipkou, vychází z toho chřipka hůře. Nepodceňuji nikoho, proto zde tvrdím vše bez patřičných odkazů. Lze to lehce dohledat. Mám za to, že se pandemie hodila. Komu, o tom by se daly vést nekonečné debaty. Třeba některým finančníkům – hospodářská prosperita trvala neuvěřitelně dlouho. Nebo elitám, které si přejí upevnit moc státu. A našli by se další. A konspirační teorie budou mít zase bohaté hody.
Pro odlehčení závěrem něco poesie. Je to k věci, ač to na první pohled nemusí být každému zřejmé.
…a to tvé temné obejmutí
láká ven všechny iluze
a s důvěrou mne věřit nutí
jak upír v krevní transfuze.

V Mostě, dne 21.4. LP 2020
Jindřich Kubánek

P.S. – Manželka mi udělala předběžnou recenzi a musím uznat, že má pravdu. Vůbec jsem nezmínil, na čem je založena celá ochota a dobrovolnost občanů České republiky dodržovat vládní nařízení. Na obavách o osud starých lidí, našich babiček a dědečků, kteří po nakažení koronavirem umírají jeden po druhém jak mouchy před zimou. Tak se nám to snaží vštípit od začátku celý krizový štáb. Je to podobné, jako kdyby se ti, kteří v době svého úmrtí, kdy měli infarkt, selhání ledvin, rakovinu nebo jinou vážnou nemoc a stihli dostat rýmu, počítali do statistiky úmrtí na rýmu. Někdo si toho snad i všiml, ale červ pochybností hlodá. Co kdyby na tom nebezpečí pro lidi v pokročilém věku něco bylo? Raději vše dodržím, ať to má smysl nebo ne – říká si většina rozumných lidí. Přestože se stejnou cestou mohli babi i děda dostat ke chřipce třeba loni nebo kdykoli dřív. Příště si namísto nošení roušky na záda namalujeme kosočtverec s čárkou. Proč ne? Už jsme zvyklí.