Benedikt Smutný

Vložil: Zora Šimůnková

První básník reagující na výzvu nám zaslal toto:

Chodec

prošel kolem tebe na ulici
obtížen svým dlouhým příběhem
a mohl by ti vyprávět týdny

o tom, že…
a jak tehdy…
že kdyby…
a nic z toho…

ale ty jej míjíš a hledíš si svého
přestože bys rád vyslechl střepy příběhu
avšak ten tvůj tě pohlcuje dosti na to
abys měl výmluvu pro své sobectví


Spánek nemohoucího

zavřeli mi ústa
pohladil jsem

svázali mi ruce
hleděl jsem oddaně

když mi zavázali oči
poddal jsem se věčnosti

ze žalu a smutku
že již nelze darovat

a člověk sám tu tíhu neunese


Souvislosti

někdo kdesi zamával křídly
a mne bodlo u srdce

neznámy milenec zašeptal slovo
a mne pojala závrať

dav kráčel slepě ulicí
a já se rozplakal

když však stařec pověděl
své poslední sbohem
tiše do mne ulehl klid

neboť číši naplnil po okraj
ba rozléval štědře okolo
onu hořkosladkou naději
že utrpení neznamená
jen prázdné zoufalství


Stojíš před jámou

stojíš před jámou
a smuteční hudba
naléhá ze všech stran

hosté se sešli
v potřebném počtu
aby poslední sbohem
nevyznělo naprázdno

znáš potřebná gesta
očekávaný výraz tváře
avšak bouříš se
nechceš se účastnit!

až příliš důvěrně víš
že je nutno pohřbít

jenže ono to stále dýchá
zuřivě tluče životem
nechce se vzdát bez boje!

tak rád by ses poddal…

avšak byl jsi požádán
a poslednímu přání
má se (údajně) vyhovět