Kdo je Zora Š. – Večer přiměřených depresí

Mám psáti o sobě

Mám psáti o sobě –
a nic mě nenapadá…
Jsem jenom voda,
která padá do zahrady slov.
Nevzejde každá sazenice:
růží je málo, kopřiv více…
Ne každý prsten ryzí kov…

Já s růží a pozvánkou

Něco málo o mně

Narodila jsem se na konci června roku 1965 v Praze – Podolí. (Ale ještě dávno, dávno předtím, rok dva po válce, se moji rodiče seznámili na gymnáziu v Chotěboři. Máma tátu doučovala deskriptivní geometrii a on ji zase latinu.) Z porodnice si mě pyšní rodiče odvezli do bytu na Starém Městě Pražském, tam jsem prožila příštích 25 let svého života.

O dva a půl roku později, v lednu 1968, jsem se při hře s dřevěnými kostičkami dozvěděla, že se mi narodil bratr Pavel.

Do školy jsem to měla proklatě blízko, do oken naší třídy jsem viděla z balkonu. Zatímco všechny ostatní děti si, jak jsem věřila, užívaly cestou do vzdálenějších ulic spousty dobrodružství, já se s kamarádkami i dobrodružstvími musela rozloučit hned za školními vraty.

Když mi bylo necelých 15 let, přestěhovali jsme se na druhý konec Starého Města, do Betlémské ulice. Poprvé v životě jsem měla vlastní pokoj, vlastní stůl… Tahle idyla trvala deset let, během nichž jsem stačila vystudovat střední školu, být nepřijata na vysokou, a neodvolatelně nastoupit do pracovního procesu.

Snad proto, že tatínek byl historik, kryje se zlom ve společnosti s mou změnou osobní: vdávala jsem se 18.11.1989 (a rozvedla se přesně za deset let a jeden týden nato). Odstěhovala jsem se (bohužel asi navždy) ze Starého Města. Do Karlína, tam, „co Evropu odděluje viadukt“ , jak zpívá Ivan Hlas. A jednou přišla povodeň… a vzala, co jí kdo dal… od té doby mám v Karlíně pouze trvalou adresu.

V jednom zamračeném ránu na konci dubna 1990 se mi narodila dcera Pavla. Syn František přišel na svět o dva roky později během večerní srpnové bouřky.

O touze psát

Touhu psát jsem zcela určitě nasávala již s mateřským mlékem: na jedné fotce ležím coby miminko mezi knihami a psacím strojem. Tatínek mi prý, když jsem ležela v kočárku, knihami podkládal i hlavičku, abych si nekřivila páteř.

Oba rodiče byli literárně činní: zvuk psacího stroje doprovází celé mé dětství. Ani můj bratr se nevyhnul této linii, ale, narozdíl ode mě, začínal povídkami a pokračuje literární kritikou.

Bylo mi asi 11 let, když na školní akademii veřejně předčítali jednu z mých básniček.

Okolo mého 15. roku se touha psát někam schovala – možná do tisíců stran deníků, které jsem si od té doby nepřestala vést…

Znovu se objevila asi před osmi lety. Nejdřív jako sváteční návštěva: opatrně usedala na kraj židle, usmívala se pouze zdvořile… A pak najednou to přišlo: v hlavě mi vybuchla sopka – a miliony písmen se draly o slovo…

Poezie, ta si žije – černá můra, krev mi pije , psala jsem tehdy.

Co a kde píšu

Básně a texty více či méně vázané jsem psala odjakživa, ale… bylo to v únoru 2003. Cítím to jako tehdy: Měla jsem námět, otevřela sešit a…najednou jsem začala psát… POVÍDKU!!! Povídky ke mně přišly jako blesk z čistého nebe. Život je úžasné dobrodružství, když jste schopni sami sebe překvapit.

Moje texty najdete třeba v archivu Neviditelného psa (duben-červenec 2000), v dalších on-line i tištěných periodikách, na www.pismak.cz, www.totem.cz, www.saspi.cz, www.epika.cz a www.literra.cz (většinou pod nickem racek) a mnoha jiných stránkách. Stačí do jakéhokoliv vyhledavače zadat mé jméno.

Uspěla jsem v mnoha literárních soutěžích: jeden můj text (Vodníkův pláč) dokonce zhudebnil Zdeněk Vřešťál z Neřež! (pro večer Reflexu) a po něm o zhruba pět let později Zdeněk Roller z kapely Pilgrim Pimple.

V internetovém magazínu Tramvaj Načerno jsem se víc jak rok starala o rubriku poezie. Od podzimu 2002 organizuju či spoluorganizuju v Praze různé pořady a autorské večery a od té doby taky spolupracuju s kavárnou Obratník, nyní Symbiosa . Od dubna 2003 v ní co měsíc připravuju a uvádím pořad s názvem Večer přiměřených depresí. S Pavlem Veselým jsem jednu sezónu (2003 – 2004) uváděla talk-show Zastávka. Mou asi největší každoroční prací je od roku 2004 (spolu)pořadatelství festivalu Literární Vysočina www.literarnivysocina.com (průběžně s kolegy Petrem Musílkem, Radkem Lehkoživem, Frantou Baďurou, Ivo Harákem, Pavlem Veselým, Sašou Gr. a dalšími). Podílím se též na různých dalších literárních pořadech, akcích a čteních, ať už autorsky, nebo i organizačně.

Od roku 2006 jsem členkou Obce spisovatelů a místopředsedkyní o. s. Literární vysočina.

Další podrobnosti a pikantérie ze života mého i cizích si můžete přečíst na zora.bloguje.cz.

Zatím mi vyšly tři knihy:

Ten sprosťák a jiné povídky (Protis 2006)

Láska je zdravá (spolu s V.Babničem, České Budějovice 2006)

Hospodská byla ideální manžel (spolu s V.Francem, 2009)

Akce, na kterých jsem se podílela 2002 – 2010

„Večer přiměřených depresí“ – od roku 2003 dosud – kavárna Obratník, nyní Symbiosa, Praha 5. Pořad autorského čtení, živé hudby a milých překvapení – www.primerenedeprese.cz

Den poezie – od r.2004 dosud. Příprava a koordinace celostátní akce a pražského programu. (spolu s M.Zborníkem, B.Higgins, J.Strakou) – www.denpoezie.cz

Festival Literární Vysočina – od r.2004 dosud. Příprava a produkce celostátního literárního festivalu v Chotěboři, spojeného s literární soutěží. (s P.Musílkem, F.Baďurou, Sašou Gr , R.Lehkoživem, P.Veselým ad.) – www.literarnivysocina.com

Večery autorů internetového magazínu Tramvaj Načerno – 2002 až 2003. Rok jsem vedla i rubriku poezie Tramvaje Načerno (výběr a redigování příspěvků). Se Z.Fekarem.

Wagón – několik jednodenních festivalů autorského čtení, hudby a divadla, 2003 /s M.Zborníkem/

Večery webových literárních serverů v kavárně Obratník 2003- 2004 (Totem, Epika, Blueworld, Písmák). Spolu s M.Bittnerovou.

Zastávka – talk-show zajímavých hostů, doplněná živou hudbou – 2003 – 2004. (s P.Veselým).

Mezi regály – knižní revue naživo – v Čítárně u čerta s knihou, v Divadélku Tramtárie – 2003 – 2004

Nárazová spolupráce na dalších akcích v kavárně Obratník, spolupráce na organizaci prvomájového čtení na Petříně, akcích Blueworldu v kavárně U frgála, spolupráce na literární části festivalu v Boskovicích (2004) aj.

Sestavování a redakce různých sborníků a příležitostných tisků.

Autorský a produkční podíl na divadelním představení Čtyři kusy souboru Jindřichovy Plachty – dvě ze čtyř zdramatizovaných povídek. 2004 – 2005

V r.2004 zastoupena na dvou výstavách fotografií a textů – Praha, Galerie Skarabeus a Galerie Čáslav (spolu s P.Veselým, P.Packanem a L.Procházkovou)

Klánovický svařák – od dubna 2006. Literárně-hudební kavárna v KC Beseda Praha-Klánovice. S Jirkou Karbanem a Honzou Nejedlým.

Kabaret Dobrý vítr – pro ČRo Praha, 1 x měsíčně. S J.Zahradníkem a V.Kadlecem. Zatím odloženo.