Novoroční projev prezidenta Saši Gr.

Milí spoluobčané,

dovolte mi, abych vás coby prezident československého Klubu MLHA co nejsrdečněji pozdravil, byť tak musím učiniti na dálku, jelikož jsem natrvalo zakotvil na Vysočině, v kraji šípků, jeřabin a zmrzlých zledovatělých bezdomovců.
Jak asi víte, v našich končinách je zvykem, abychom my prezidenti do nového roku něco zajímavého pověděli. Nemohu zde nevzpomenout památku mého kolegy – Václava Havla, jehož projevy jsem vždy se zájmem na Nový rok poslouchal. Od chvíle, co ho vystřídal ten druhý Vašek, už tak nečiním. Není v tom nic osobního ani nějaká zášť, jen zkrátka na Nový rok má člověk obvykle žaludek na vodě a není dobré ho dráždit, abychom se třeba nepozvraceli.

Ve své krátké zdravici vám chci do nového roku predovšetkým zaželať, přepáčtě… popřát, abyste netrpěli hlady, abyste nepotřebovali amalganovou plombu, a kdybyste se – nedej bože – náhodu dostali do nemocnice, abyste si včas stihli zajistit bohatého sponzora.

Jak asi víte, naše země nevzkvétá. Dříve jsme si mohli dovolit nechat naše politiky krást bez omezení, dnes však bude třeba hodně si utáhnout opasky a omezit výdaje na sociální systém, pokud si chceme udržet míru korupce alespoň takovou, jaká byla dosud. Musím poděkovat vládě, která včas pochopila, že rozmazlené a rozežrané obyvatelstvo je třeba trošku připoškrtit. Jedině tak budeme moci mít i v příštím roce vysoký standard na jaký jsme zvyklí – nejdražší dálnice v Evropě, koš v metru za 87 tisíc nebo elektronickou kartičku na MHD, která vyjde Město Prahu na 2000 Kč za kus. Musíme se zkrátka uskromnit. Mnozí se možná ptáte, jak? Možná se vám zdá, že se již více uskromnit nemůžete.

Recepty ale existují.

Jeden z nich přivezl nedávno do naší země osmapadesátiletý spisovatel Henri Monfort z francouzského Nantes. Ten přijel v listopadu do Česka na pozvání Jaroslava Duška a svými přednáškami vyprodal sály po celé republice.
Přinesl totiž řešení naší svízelné ekonomické situace. Všichni víme, že velkou část rodinných rozpočtů činí výdaje za jídlo. Co na to Henri Monfort?

„Je třeba jasně rozlišit mezi hladověním a pránickou potravou. V tom je veliký rozdíl. Já se vyživuji, ale ne jídlem. Pokud hladovíte, vyčerpáte svoje zásoby a maximálně po čtyřech měsících je po vás. Mnoho lidí má dualistický pohled na svět. Tady jsem já a to je vesmír. Pokud se vnímáme odděleni od vesmíru a přírody, vyčerpáme si brzy svoje miniaturní zásoby. Pránická potrava, kterou se živím já, je výživou. To znamená, že jsem sice přestal jíst, ale naprogramoval jsem své buňky tak, že nebudu hladovět, ale vyživovat se vesmírnou energií.“

Jak vidíte, řešením je pránická potrava.

Přeji vám, abyste s pomocí vesmírné energie přežili rok 2012 ve zdraví a prosím, aby můj projev zase nečetl ten starej plesnivej dědek se slovenským přízvukem.

Saša Gr. – zboží, vůle, prezident.

Dne 4.1. 2012 v Bystřici nad Pernštejnem

PS: Tento projev si můžete přečíst také na stránkách literárně-výtvarného serveru MLHA – www.mlha.gr