Aktuality

Uspávanka s loupežníky…

… a nebojácným chlapcem

Jan Skácel

V lese je sova, sova houká
a na mýtině velká louka,
bludičky z třasovisk a blat
tam chodí v noci tancovat.

Jestlipak dovedeš se bát?

A je tam tůň a v tůni tma,
kdo kol té tůně cestu má,
propadne bázni, nepokoji,
ohlíží se a moc se bojí.

Ach, milí loupežníci moji!

Když přelézáme cizí plot,
padá nám srdce do kalhot,
a třebaže jsme loupežníci,
jídáme strach tou velkou lžící.

Propána, to je ale k smíchu!

Když mlčí noc a v nočním klidu
za dálkou hvězd je blízko k hříchu
a blýskne ocel ostrých dýk,
zachvěje se i loupežník.

Za upřímnost vám vzdávám dík.

Loupíme v noci, spíme ráno
a pro strach máme uděláno,
ráno však mlha stoupá z lad
a hrůzou nemůžeme spát.

Taky se málem třesu!

Chlapečku milý, věř nám, ach,
na světě každý tvor má strach,
i loupežníci v lůně lesů
na tvrdé podestýlce z vřesu.

Pánové, to je věru zvláštní,
vy vlastně vůbec nejste strašní.

Strašný je vždycky jenom strach!