HEINRICH HEINE: LORELEI

Já sám nevím proč, co to značí,
že jsem tak zamyšlen,
ta prastará pověst k pláči
mě týrá dnes po celý den.
Vzduch ochladl, už se stmívá
a tiše plyne Rýn,
zář slunce dohořívá
a na hory pad stín.

Na skále sedí panna,
má démantový pás,
je celá ošperkovaná,
češe si zlatý svůj vlas.

Má zlatý hřeben v hlavě,
češe a zpívá si,
zpívá tak dojímavě,
co zpívá, ach, co asi?

Lodník je dojat tím zpěvem,
ten zpěv ho tak ošálí,
že upoután luzným zjevem,
si nevšimne úskalí.

Vír loďku podemílá,
už nahnul se její kraj,
to všecko způsobila
svým zpěvem Lorelei.