Petr Moučka
Metropolitní moravský bard Petr Moučka /*1952/
Tento nechvalně známý a podivuhodný pavouk žije ve zdech a sklepeních moravské metropole již více jak půl století.
Slabým obrýleným zrakem vyhledává ženy a kde může, tam je vysává svým ochmýřeným sosákem.
Pohřební pochody vyluzuje pomocí kytary a již bezzubých úst.
Velmi rád též používá hrubých pláten a jemných barev k lapení svých obětí.
K transportu do zaměstnání používá MHD a slabých nožek.
Nejraději však leží nečinně ve své posteli a čeká na nebohé oběti, které zvědavost dovede až do jeho doupěte. Mlaskavé zvuky potom prozradí nevyhnutelnost konců jeho i jejich existencí ve světě rýmovaček a literárních patvarů.
Říkáš mi básníku
Říkáš mi básníku
však proč tak pohrdavě
víš ty?
co se mi honí v hlavě?
Jestli tvá hlava
podobná je seníku
či s prázdnou slámou chodí
tak já ti budu říkat „slamníku“
k tobě i jinak se to hodí.
Chvála blondýnce
Chtěl bych si hrát s ní
jako s pikovláčkem
mosty stavět
hloubit tunýlky
v nich jezdit
do blízka i do dýlky
a někdy taky stranou.
Chtěl bych si hrát s ní
jako s mašinkou
se zbožňovanou, mladou
krásnou a chytrou blondýnkou.
Malá tajemství
Máme spolu
nějaká malá tajemství
to žes mi dala dvacku na pivo
nebo že jsem tě držel v hospodě za ruku
jednou mrklas na mě při hovoru…
když ještě několik přítomných lidí
mělo uši na pozoru…
nikomu nic neříkej
ty víš svý
a já vím svý…
jsou to zkrátka
naše malá tajemství
a to
že spolu spíme
už stejně každý ví…
A
Smutek
Zvuk jako vzdech
tvou ruku na mé paži slyším
a v těla zdech
poslouchám drápky
ne nepodobné myším
krůpěje smutku
kapou z výšin
Vinobraní
Utichlo vinobraní
na náměstí města
tak čas nám všechen burčák vzal
Naposled panenko moravská hezká
můj jazyk tvými ústy dolů utíkal
to bylo včera
tak ještě ochutnej
a obejmi mě dneska
Smutné psaní
Se sklenkou vína na klíně
imitující zlaté sluníčko
četl jsem pomalu a líně
tvé esemeskové psaníčko
Určitě jiné by to bylo kafíčko
mít v ruce místo omlouvaných vin
něco co dovedlo by maličko
a s láskou imitovat dívčí klín
Jak ti mám říct že tě miluju
Kruhy mých myšlenek
prsů tvých kruhy
obojí skryté
a přesto čekající
až odhalí je
ten druhý