Petr Moučka

 Metropolitní moravský bard Petr Moučka /*1952/

Tento nechvalně známý a podivuhodný pavouk žije ve zdech a sklepeních moravské metropole již více jak půl století.
Slabým obrýleným zrakem vyhledává ženy a kde může, tam je vysává svým ochmýřeným sosákem.
Pohřební pochody vyluzuje pomocí kytary a již bezzubých úst.
Velmi rád též používá hrubých pláten a jemných barev k lapení svých obětí.

K transportu do zaměstnání používá MHD a slabých nožek.

Nejraději však leží nečinně ve své posteli a čeká na nebohé oběti, které zvědavost dovede až do jeho doupěte. Mlaskavé zvuky potom prozradí nevyhnutelnost konců jeho i jejich existencí ve světě rýmovaček a literárních patvarů.


Říkáš mi básníku

Říkáš mi básníku

však proč tak pohrdavě

víš ty?

co se mi honí v hlavě?

Jestli tvá hlava

podobná je seníku

či s prázdnou slámou chodí

tak já ti budu říkat „slamníku“

k tobě i jinak se to hodí.


Chvála blondýnce

Chtěl bych si hrát s ní

jako s pikovláčkem

mosty stavět

hloubit tunýlky

v nich jezdit

do blízka i do dýlky

a někdy taky stranou.

Chtěl bych si hrát s ní

jako s mašinkou

se zbožňovanou, mladou

krásnou a chytrou blondýnkou.


Malá tajemství

Máme spolu

nějaká malá tajemství

to žes mi dala dvacku na pivo

nebo že jsem tě držel v hospodě za ruku

jednou mrklas na mě při hovoru…

když ještě několik přítomných lidí

mělo uši na pozoru…

nikomu nic neříkej

ty víš svý

a já vím svý…

jsou to zkrátka

naše malá tajemství

a to

že spolu spíme

už stejně každý ví…

A


Smutek

Zvuk jako vzdech

tvou ruku na mé paži slyším

a v těla zdech

poslouchám drápky

ne nepodobné myším

krůpěje smutku

kapou z výšin


Vinobraní

Utichlo vinobraní

na náměstí města

tak čas nám všechen burčák vzal

Naposled panenko moravská hezká

můj jazyk tvými ústy dolů utíkal

to bylo včera

tak ještě ochutnej

a obejmi mě dneska


Smutné psaní

Se sklenkou vína na klíně

imitující zlaté sluníčko

četl jsem pomalu a líně

tvé esemeskové psaníčko

Určitě jiné by to bylo kafíčko

mít v ruce místo omlouvaných vin

něco co dovedlo by maličko

a s láskou imitovat dívčí klín


Jak ti mám říct že tě miluju

Kruhy mých myšlenek

prsů tvých kruhy

obojí skryté

a přesto čekající

až odhalí je

ten druhý