Pavel Kukal

Vložil: Zora Šimůnková

/1961/

S psaním jsem začal na střední škole, svépomocí vydal poému Řeky a básnický cyklus Vinařův kalendář, v roce 1991 sbírku Divoký kmín, v roce 1997 sbírku Hlasy odjinud(obě v nakl. Protis), v roce 1999 sbírku Než se rozední (nakl. Alfa-Omega, společně s Jindrou Lírovou). Spoluzakladatel Skupiny XXVI, spolupracuji i se skupinou Mělnický Pegas. V současné době žiji v Tanvaldě a chystám vydání dvou sbírek, Sekání palisád a Ohniště.

/ukázka ze sbírky Ohniště/

TRNKY

  Zas kvetou trnky. Chladno bude.

V nejisté době před jarem

se těžko potkáš se zdarem.

  A za pár dnů již květy všude

  chtěly by rozkvést o překot?

Ještě je brzo na líbání.

Snad mrazy opět nezabrání

  té časné lásce přinést plod?

  Odkud se sem ta mlha valí?

Čas blízký, v barvách nebohat.

Proč zničehonic dýchá chlad

  ze strání, kam jsme chodívali?

  Rok bez plodů a všechno chudé.

Tak zbytečné je přísahat

na nové časy bez výhrad.

  Už kvetou trnky. Chladno bude.

                       6.8.1999

NA  KONCI  LÉTA

  A léto už je na ústupu.

Věnečkem z trnek, ostružin

sotvaže ukryje svůj klín,

  když loupeživou spatří tlupu.

  Spálená tráva- mučednice

má v dešti svoji naději.

Už nemysleme raději

  na to, co přijde. Není více

  náš život dálkou znamenaný?

Než se však ruce rozpojí

spočinou chvíli v pokoji

  co v srdcích byl dřív nevídaný.

                    8.10.1999

PROSINCOVÁ

   Uvěznil večer mlynaříky

Ve větvích holých javorů

a z ledu stavěl závoru

  za noci pod souhvězdím Dýky.

  Sníh začal padat v lože bílé.

Už nezvedne se z hloubi brázd.

Na konci cesty skrytá past

  a do zimy už jenom chvíle.

  Klín země už se mrazem chvěje,

kamenné tuhnou okovy.

Co zmůže ta hra se slovy?

  Náš úhor není bez naděje.

             20.12.2000

JALOVEC

     Viděl jsem plody časně zrát.

Jalovec poblíž Svatoboru

letos dost chvátal. Není sporu.

   Jindy to bývá listopad.

   Že plody přinést nelení

keř, který v kutně řeholníka

kořeny svými těžko vniká

  do půdy plné kamení.

   Bez lásky plody počaté

a jejich zralost v divném létě

silicí svojí obejme tě

   jen když se cestou potkáte.

                             Březen 2001

 MAŠTOV

   V žateckém kraji místo révy

jenom chmel tyče ovíjí.

Snad ještě v srdci ukryji

   své vzpomínky i staré zpěvy.

  Rty zase vidím promodralé

a oheň valem prchá z žil.

Chceš vědět, čím a jak jsem žil?

  Vůbec nic není v žití stálé.

  Spíš hlínou zní to nežli kovem.

Zde jenom kavky drží sněm.

Ten obraz z dětství. Zůstal v něm

  zámek, co stojí pod Doupovem.

          25.listopadu 2001

VELHARTICE

   Jen stěží někdo zavítá

ke hradu takhle za večera.

  Koruna v stínu ukrytá

Pod věží možná ještě včera

    ukázat by se mohla. Snad.

Kdo zvedá pěst, je hotov k činu.

  Snad rvát se chce, či poctu vzdát?

Přijde král Karel na hostinu?

  Kráčíme ztěžka po cestách,

však stáhnem z věže prapor bílý.

  A v jasném oku není strach,

že zrady jsme se dopustili.

              Listopad 2001

    PRAŽSKÝ  MOTIV

(z vinárny U zlaté studny r.198‘)

Vem nás Bůh na milost, když srdce žárem plane!

Ten večer pili jsme jak staří Burgunďané.

Město již usíná, zmizely z ulic davy.

Od lávky nad mlýny snad zaslechnout lze splavy.

Naproti dívky dvě usedly k vínu spolu.

Pozvání přijaly by snad- a nejen k stolu.

 V pohledech zářivých vše uhodnouti dá se.

Slovo by stačilo- a vzdát pak poctu kráse?

Těžká je odpověď, zda ret či víno sladší.

Střetly se pohledy, v svém každý zůstal radši.

Vzpomínám po létech a srdce už jsou jiná:

Dnes by nám nestačil jen půvab toho vína!

        Leden 2002

      ŘEKLA  JSI:“PŘIJEĎ“

  Řekla jsi:“Přijeď.“ Možná hlas

to nevysloví bez zachvění.

Jako bys kývla na znamení.

  Tím slovem nás dva spojilas.

  Teď není marné volání.

A co se za ním všechno skrývá?
Kde rty jsou rudé, tam krev živá,

  vše připraveno k líbání.

  Je zimní slunce malátné.

I pro něj máme trochu síly.

Teď splní se, o čem jsme snili.

  Řekla jsi:“Přijeď.“ Už jsem zde.

          25.1.2002

         MOHYLA

  (krajina z Mladoboleslavska)

  Krajina brzo pouta zláme

a svlékne se až do kostí.

  Mohyly zdejší starodávné

však těžko někdy vyprostí

   z pout času, akátových stínů,

z borů a trnek, z loňských trav

  Kdo ještě pozná domovinu?

Kdo ví, co značí Boleslav?

   Tep času zkoumám svojí dlaní

na půdu zlehka vloženou.

  Ti, kdo jsou tady bez přestání

znají mou touhu vysněnou.

                   23.9.2005

OCÚNY

  Teď už by bosou záblo tě

na louce kdesi v Českém ráji.

  Ocúny ve své nahotě

se nyní cudně zakrývají

  před větrem, jenž by odhalil

co světu má být utajeno

  a nejspíš ubývá už sil

na to, co stezkou prozářenou

  společně jsme sem přinesli.

Stopy se časem v jednu slijí

  a vítr s láskou pod křídly

zazvučí letní melodií.

        (30.12.2005)

    Český  ráj

   Něžná a snivá krajina

ví: Ke snění má básník vlohy.

  Dívá se, jak strom zatíná

bělostné prsty do oblohy.

  Okamžik jen- pak odkvétá.

Jindy už voněl by vzduch létem.

  Však letos dlouho do léta

a stromy teprv před odkvětem.

  Než jablky se rozvoní

ty stromy, pro okrasu stolu,

  dny zameškané dohoní

příroda dříve, než my spolu.

      (červenec 2006)