Pavel Kukal
/1961/
S psaním jsem začal na střední škole, svépomocí vydal poému Řeky a básnický cyklus Vinařův kalendář, v roce 1991 sbírku Divoký kmín, v roce 1997 sbírku Hlasy odjinud(obě v nakl. Protis), v roce 1999 sbírku Než se rozední (nakl. Alfa-Omega, společně s Jindrou Lírovou). Spoluzakladatel Skupiny XXVI, spolupracuji i se skupinou Mělnický Pegas. V současné době žiji v Tanvaldě a chystám vydání dvou sbírek, Sekání palisád a Ohniště.
/ukázka ze sbírky Ohniště/
TRNKY
Zas kvetou trnky. Chladno bude.
V nejisté době před jarem
se těžko potkáš se zdarem.
A za pár dnů již květy všude
chtěly by rozkvést o překot?
Ještě je brzo na líbání.
Snad mrazy opět nezabrání
té časné lásce přinést plod?
Odkud se sem ta mlha valí?
Čas blízký, v barvách nebohat.
Proč zničehonic dýchá chlad
ze strání, kam jsme chodívali?
Rok bez plodů a všechno chudé.
Tak zbytečné je přísahat
na nové časy bez výhrad.
Už kvetou trnky. Chladno bude.
6.8.1999
NA KONCI LÉTA
A léto už je na ústupu.
Věnečkem z trnek, ostružin
sotvaže ukryje svůj klín,
když loupeživou spatří tlupu.
Spálená tráva- mučednice
má v dešti svoji naději.
Už nemysleme raději
na to, co přijde. Není více
náš život dálkou znamenaný?
Než se však ruce rozpojí
spočinou chvíli v pokoji
co v srdcích byl dřív nevídaný.
8.10.1999
PROSINCOVÁ
Uvěznil večer mlynaříky
Ve větvích holých javorů
a z ledu stavěl závoru
za noci pod souhvězdím Dýky.
Sníh začal padat v lože bílé.
Už nezvedne se z hloubi brázd.
Na konci cesty skrytá past
a do zimy už jenom chvíle.
Klín země už se mrazem chvěje,
kamenné tuhnou okovy.
Co zmůže ta hra se slovy?
Náš úhor není bez naděje.
20.12.2000
JALOVEC
Viděl jsem plody časně zrát.
Jalovec poblíž Svatoboru
letos dost chvátal. Není sporu.
Jindy to bývá listopad.
Že plody přinést nelení
keř, který v kutně řeholníka
kořeny svými těžko vniká
do půdy plné kamení.
Bez lásky plody počaté
a jejich zralost v divném létě
silicí svojí obejme tě
jen když se cestou potkáte.
Březen 2001
MAŠTOV
V žateckém kraji místo révy
jenom chmel tyče ovíjí.
Snad ještě v srdci ukryji
své vzpomínky i staré zpěvy.
Rty zase vidím promodralé
a oheň valem prchá z žil.
Chceš vědět, čím a jak jsem žil?
Vůbec nic není v žití stálé.
Spíš hlínou zní to nežli kovem.
Zde jenom kavky drží sněm.
Ten obraz z dětství. Zůstal v něm
zámek, co stojí pod Doupovem.
25.listopadu 2001
VELHARTICE
Jen stěží někdo zavítá
ke hradu takhle za večera.
Koruna v stínu ukrytá
Pod věží možná ještě včera
ukázat by se mohla. Snad.
Kdo zvedá pěst, je hotov k činu.
Snad rvát se chce, či poctu vzdát?
Přijde král Karel na hostinu?
Kráčíme ztěžka po cestách,
však stáhnem z věže prapor bílý.
A v jasném oku není strach,
že zrady jsme se dopustili.
Listopad 2001
PRAŽSKÝ MOTIV
(z vinárny U zlaté studny r.198‘)
Vem nás Bůh na milost, když srdce žárem plane!
Ten večer pili jsme jak staří Burgunďané.
Město již usíná, zmizely z ulic davy.
Od lávky nad mlýny snad zaslechnout lze splavy.
Naproti dívky dvě usedly k vínu spolu.
Pozvání přijaly by snad- a nejen k stolu.
V pohledech zářivých vše uhodnouti dá se.
Slovo by stačilo- a vzdát pak poctu kráse?
Těžká je odpověď, zda ret či víno sladší.
Střetly se pohledy, v svém každý zůstal radši.
Vzpomínám po létech a srdce už jsou jiná:
Dnes by nám nestačil jen půvab toho vína!
Leden 2002
ŘEKLA JSI:“PŘIJEĎ“
Řekla jsi:“Přijeď.“ Možná hlas
to nevysloví bez zachvění.
Jako bys kývla na znamení.
Tím slovem nás dva spojilas.
Teď není marné volání.
A co se za ním všechno skrývá?
Kde rty jsou rudé, tam krev živá,
vše připraveno k líbání.
Je zimní slunce malátné.
I pro něj máme trochu síly.
Teď splní se, o čem jsme snili.
Řekla jsi:“Přijeď.“ Už jsem zde.
25.1.2002
MOHYLA
(krajina z Mladoboleslavska)
Krajina brzo pouta zláme
a svlékne se až do kostí.
Mohyly zdejší starodávné
však těžko někdy vyprostí
z pout času, akátových stínů,
z borů a trnek, z loňských trav
Kdo ještě pozná domovinu?
Kdo ví, co značí Boleslav?
Tep času zkoumám svojí dlaní
na půdu zlehka vloženou.
Ti, kdo jsou tady bez přestání
znají mou touhu vysněnou.
23.9.2005
OCÚNY
Teď už by bosou záblo tě
na louce kdesi v Českém ráji.
Ocúny ve své nahotě
se nyní cudně zakrývají
před větrem, jenž by odhalil
co světu má být utajeno
a nejspíš ubývá už sil
na to, co stezkou prozářenou
společně jsme sem přinesli.
Stopy se časem v jednu slijí
a vítr s láskou pod křídly
zazvučí letní melodií.
(30.12.2005)
Český ráj
Něžná a snivá krajina
ví: Ke snění má básník vlohy.
Dívá se, jak strom zatíná
bělostné prsty do oblohy.
Okamžik jen- pak odkvétá.
Jindy už voněl by vzduch létem.
Však letos dlouho do léta
a stromy teprv před odkvětem.
Než jablky se rozvoní
ty stromy, pro okrasu stolu,
dny zameškané dohoní
příroda dříve, než my spolu.
(červenec 2006)