Marek Velebný

Vložil: Zora Šimůnková

/*1970/

Narodil jsem se roku 1970 (Husákovo dítě) v Písku. Vyrůstal jsem v Březnici u Příbrami. Navštěvoval jsem gymnázium Příbram v letech 1985 – 89. V letech 1989 – 91 jsem neúspěšně studoval na LF UK v Plzni. V letech 1992 – 1995 jsem se vyučil v oboru pekař/cukrář v Bavorsku ( Zwiessel, Deggendorf ). V letech 1997 – 2002 jsem studoval obor Kulturní a sociální antropologie a Kulturní antropologie Předního východu na ZČU Plzeň. Pracoval jsem v pekařství Vokurka, v Zoologické a botanické zahradě města Plzně jako asistent tiskového mluvčího, dále v technické inspekci, v obchodním řetězci INTERSPAR v Plzni, krátce jako dokumentátor v Klášteře v Plasích a nyní jako dokumentátor v Muzeu Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech.

Zájmy: Od základní školy jsem rád fotografoval školní i mimoškolní aktivity.

Rád fotografuji dívky (portrét, akt), kulturní akce, píšu povídky, poezii, reportáže, články, jsem členem Asonklub o.s., Fotoklub Plzeň o.s.
Rád tancuji, čtu, trochu se snažím o sport v rámci hubnutí (cyklistika).
Hraji neprofesionální divadlo, dříve v souboru Amceth, nyní jsem od loňského podzimu vedoucí divadelního souboru Sofranza Plzeň (člen Plzeňské neprofesionální scény Dialog o.s.).
Svobodný, bydlím v Plzni. Aktivně se účastním a fotografuji kulturní dění v Plzni a okolí (např. akce mateřského centra Benjamínek Domažlice) a referuji o nich v regionálním tisku. Účastnil jsem se různých literárních akcí a festivalů jako Martinská poetická jeseň, Chodské a Jičínské poetické jaro, Žilinský literární festival, Literární Vysočina. V literární soutěži „Janko Hráško eště žije“ jsem v roce 2008 získal první místo ve své věkové kategorii „Staré struky“.

Sepsal jsem několik malých básnických sbírek tištěných na kopírce: „Někdy pozdě k ránu“, „Ozvěny lásky“, „Mohl to být nejkrásnější večer, kdyby …“, pohádkový příběh „O dvou básnických skřítcích“ a kulturně-historickou brožurku: „Stručný průvodce židovským ghettem v Březnici“.

Víc na marek.bloguje.cz


Ateistické čtyřverší

V kostele naproti poště

Radomil pozbyl hned vědomí

Dnes, stejně jak už po sté

Sledoval holky před domy


Babí léto

Dny se pomalu zkracují

Dívčí sukně jsou stále ještě krátké

je na nich stále co obdivovat

na sloupech u Škodovky

se shromažďují desítky černých ptáků

užijí si ještě krásné září

a odlétnou tam, kam toužíme také v chladné zimě odletět

M.V. 3.9.08


Můžeš mne obléknout

Martinky záda pokrytá vlasy

Blankytně modré

Obchází kolem toužící muži

Nemají šanci

Sluníčko na ni vypaluje růži

Nebesky plná

Obléknout můžeš, svléknout musíš

Nejlépe tiše


Muzeum 2

Ponuré hornické město Sokolov

Bylo mi právě třicet a tobě o deset míň

Procházeli jsme se mezi kapkami deště

Jak dva lidé vešli jsme dovnitř

Prohlíželi se mezi exponáty

Snad nám horničtí skřítci odpustí

Že jsme použili muzeum k milování

Bylo, nebylo, stalo se

Stalo se dvakrát


Panenská krása

Obvykle tajemná, výrazná v černém s černými obroučkami

Panenská, ale přesto Kateřina de Wausselles, múza Villonova

Ačkoliv možná biologické hodiny pomalu tikají,

Očaruješ mně svou bezelstnou krásou přirozené dívčí nenucenosti

Pletený svetřík jemně zakrývá drobná dívčí ňadra

Při rozpačitém cudném úsměvu, při kterém panensky klopíš oči

A otvíráš pro mne ve fantazii světnici poznání

Je středem vesmíru drobná brož ušního lalůčku, tvé pozemské šíje

Který se červená studem jako červánky

Kateřina de Wausselles ve stínu židovského pětiramenného svícnu

Chtěl bych být kapkou potu,

která se jako horská řeka otírá v údolí tvých afrických pahorků

chtěl bych být oky na tvém svetříku,

a cítit vůni čistoty nejen duše

chtěl bych být elegantní záplatou na džínsech,

jak Stanley a Livingstone se s obtížemi blížit k pramenům tvého Nilu

Viktoriiným vodopádům vášně

Ohněm spalujícím buš být ukován smyslným ženským gestem

Kdy si hraješ s náušnicemi

Jsi pro mne vítězkou světových přehlídkových mol

Protože miluji barvu tvé kůže

Tvoje srdcervoucí čistota je pro mne víc než jakákoliv modla konzumu

Spanilá Kateřino de Wausselles, … i když jsi jméno bez těla ….

V převleku za tajemnou Markétku

Buď mým osudem, učitelkou i studentkou ve fantazii

Už jen zastavit nekonečnost při našem soukromém Stardance ….


SMS Afrika – Evropa

V pozdním odpoledni

v žáru saharského slunce

si prohlížím z oken hotýlku

datlové palmy a bílou architekturu města Douz,

brány pouště

píšeš: „Co dnes večer víno v Inkognitu?“

rád bych, ale tak někdy příště….

teď se budu kolébat na korábu pouště,

jíst kuskus,

sledovat nekonečnou tichou oblohu nad pouštními dunami

„Kaifá háluka?“

„Aná bichajr, šukran. Hamdulilláhi“.

vzpomínám na arabská slovíčka

a rozdávám propisky otrhaným dětem v chudičké oáze

…jsi vzdálená několik hodin letu přes moře,

tak za pár dnů, až se rozloučím s Afrikou

zase u vína na viděnou…..