Marek Velebný
/*1970/
Narodil jsem se roku 1970 (Husákovo dítě) v Písku. Vyrůstal jsem v Březnici u Příbrami. Navštěvoval jsem gymnázium Příbram v letech 1985 – 89. V letech 1989 – 91 jsem neúspěšně studoval na LF UK v Plzni. V letech 1992 – 1995 jsem se vyučil v oboru pekař/cukrář v Bavorsku ( Zwiessel, Deggendorf ). V letech 1997 – 2002 jsem studoval obor Kulturní a sociální antropologie a Kulturní antropologie Předního východu na ZČU Plzeň. Pracoval jsem v pekařství Vokurka, v Zoologické a botanické zahradě města Plzně jako asistent tiskového mluvčího, dále v technické inspekci, v obchodním řetězci INTERSPAR v Plzni, krátce jako dokumentátor v Klášteře v Plasích a nyní jako dokumentátor v Muzeu Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech.
Zájmy: Od základní školy jsem rád fotografoval školní i mimoškolní aktivity.
Rád fotografuji dívky (portrét, akt), kulturní akce, píšu povídky, poezii, reportáže, články, jsem členem Asonklub o.s., Fotoklub Plzeň o.s.
Rád tancuji, čtu, trochu se snažím o sport v rámci hubnutí (cyklistika).
Hraji neprofesionální divadlo, dříve v souboru Amceth, nyní jsem od loňského podzimu vedoucí divadelního souboru Sofranza Plzeň (člen Plzeňské neprofesionální scény Dialog o.s.).
Svobodný, bydlím v Plzni. Aktivně se účastním a fotografuji kulturní dění v Plzni a okolí (např. akce mateřského centra Benjamínek Domažlice) a referuji o nich v regionálním tisku. Účastnil jsem se různých literárních akcí a festivalů jako Martinská poetická jeseň, Chodské a Jičínské poetické jaro, Žilinský literární festival, Literární Vysočina. V literární soutěži „Janko Hráško eště žije“ jsem v roce 2008 získal první místo ve své věkové kategorii „Staré struky“.
Sepsal jsem několik malých básnických sbírek tištěných na kopírce: „Někdy pozdě k ránu“, „Ozvěny lásky“, „Mohl to být nejkrásnější večer, kdyby …“, pohádkový příběh „O dvou básnických skřítcích“ a kulturně-historickou brožurku: „Stručný průvodce židovským ghettem v Březnici“.
Víc na marek.bloguje.cz
Ateistické čtyřverší
V kostele naproti poště
Radomil pozbyl hned vědomí
Dnes, stejně jak už po sté
Sledoval holky před domy
Babí léto
Dny se pomalu zkracují
Dívčí sukně jsou stále ještě krátké
je na nich stále co obdivovat
na sloupech u Škodovky
se shromažďují desítky černých ptáků
užijí si ještě krásné září
a odlétnou tam, kam toužíme také v chladné zimě odletět
M.V. 3.9.08
Můžeš mne obléknout
Martinky záda pokrytá vlasy
Blankytně modré
Obchází kolem toužící muži
Nemají šanci
Sluníčko na ni vypaluje růži
Nebesky plná
Obléknout můžeš, svléknout musíš
Nejlépe tiše
Muzeum 2
Ponuré hornické město Sokolov
Bylo mi právě třicet a tobě o deset míň
Procházeli jsme se mezi kapkami deště
Jak dva lidé vešli jsme dovnitř
Prohlíželi se mezi exponáty
Snad nám horničtí skřítci odpustí
Že jsme použili muzeum k milování
Bylo, nebylo, stalo se
Stalo se dvakrát
Panenská krása
Obvykle tajemná, výrazná v černém s černými obroučkami
Panenská, ale přesto Kateřina de Wausselles, múza Villonova
Ačkoliv možná biologické hodiny pomalu tikají,
Očaruješ mně svou bezelstnou krásou přirozené dívčí nenucenosti
Pletený svetřík jemně zakrývá drobná dívčí ňadra
Při rozpačitém cudném úsměvu, při kterém panensky klopíš oči
A otvíráš pro mne ve fantazii světnici poznání
Je středem vesmíru drobná brož ušního lalůčku, tvé pozemské šíje
Který se červená studem jako červánky
Kateřina de Wausselles ve stínu židovského pětiramenného svícnu
Chtěl bych být kapkou potu,
která se jako horská řeka otírá v údolí tvých afrických pahorků
chtěl bych být oky na tvém svetříku,
a cítit vůni čistoty nejen duše
chtěl bych být elegantní záplatou na džínsech,
jak Stanley a Livingstone se s obtížemi blížit k pramenům tvého Nilu
Viktoriiným vodopádům vášně
Ohněm spalujícím buš být ukován smyslným ženským gestem
Kdy si hraješ s náušnicemi
Jsi pro mne vítězkou světových přehlídkových mol
Protože miluji barvu tvé kůže
Tvoje srdcervoucí čistota je pro mne víc než jakákoliv modla konzumu
Spanilá Kateřino de Wausselles, … i když jsi jméno bez těla ….
V převleku za tajemnou Markétku
Buď mým osudem, učitelkou i studentkou ve fantazii
Už jen zastavit nekonečnost při našem soukromém Stardance ….
SMS Afrika – Evropa
V pozdním odpoledni
v žáru saharského slunce
si prohlížím z oken hotýlku
datlové palmy a bílou architekturu města Douz,
brány pouště
píšeš: „Co dnes večer víno v Inkognitu?“
rád bych, ale tak někdy příště….
teď se budu kolébat na korábu pouště,
jíst kuskus,
sledovat nekonečnou tichou oblohu nad pouštními dunami
„Kaifá háluka?“
„Aná bichajr, šukran. Hamdulilláhi“.
vzpomínám na arabská slovíčka
a rozdávám propisky otrhaným dětem v chudičké oáze
…jsi vzdálená několik hodin letu přes moře,
tak za pár dnů, až se rozloučím s Afrikou
zase u vína na viděnou…..