František Kostlán
Nezávislý publicista, hudebník, skládá hudbu, píše písňové texty, básně i prózu, je mj. spoluautorem knihy Příchozí, o životě migrantů. Narodil se 1954 v Praze, kde i žije. Před listopadem 89 pracoval v dělnických profesích, poté hlavně jako novinář a publicista. Byl mj. komentátorem Telegrafu, šéfredaktorem Českého deníku, šéfredaktorem časopisu Parlament, komentátorem Lidových novin a ČRo Regina, televizním dramaturgem diskusních pořadů. Je členem několika občanských sdružení zabývajících se lidskými právy, menšinami, migranty a životem dětí v dětských domovech – atd.
Nádech
Mé křehké spánky
svíráš v jemných perutích
konečky cítí
Zpíváš na břehu
mého uvědomění
Sama a sebe
Stromy dokola
podávají si ruce
cítí tvé srdce
Vzduch jde hladinou
rákosí kývá vánkem
kořeny tonou
Flétna z rákosu
hraje tóny tajemství
rybí oči spí
Nadechl jsem se
pod hladinou sluneční
tvého úsměvu
Anděl
Vzal jsem sněhovou vločku
mezi palce a ukazováčky
a rozlomil ji vedví
Vyklubal se z ní anděl.
Rozlepil oči, otřepal křídla
Ostýchavě mě zkoumal
nevyzpytatelným pohledem
… a vydal se vzhůru k měsíci
Tam, kde končí stratosféra,
na přelomu hladiny
mezi zemí a vesmírem
se ohlédl
Ale sen
Zvolna
Ale
Napjatě
Zvědavě
S očekáváním
Dychtivě
strkám dlaň do vody rybníka
až po čáru života
Na její hranici svírám dlaň v pěst
a mačkám mozoly
Hladinu
Přelom mezi smrtí a životem
Zvolna
Ale sen
Žalozpěv
Když vbodnu kopí do písku,
neteče krev
Teče písek
Mohu se vykoupat
ve zraňujících zrníčcích
Omývat tvář slídou
a naději žhnoucím dechem
Když vytáhnu kopí z písku,
crčí ven voda
Poutní míza
Mohu se zahalit
vlnami Rákosového moře
Osvěžit tvář křídou
osleplých pouštních obzorů
Vbodni kopí do mé hrudi,
poteče krev
Hříšný písek
Může ji zastavit
tvá bloudící přítomnost, jež
skrývá tvář solí slz,
vráskami kamenných desek
Zaslíbená zem je kopí
Krev z něj kape
jako láska
pohlcená tichem
Sním na levé straně řeky,
s pamětí Sinaje,
o Tvé tišící náruči
Nezapovězené
Rezonuješ a rozezníváš
Není těžké rozeznít kytarové struny
Je těžké rozeznít strunu v lidech a ve stromech
A nejtěžší je rozeznít strunu v sobě
Rozeznít ji tak, aby rezonovala a rozechvívala
K tomu je třeba dalších strun,
aby začaly vibrovat
a zpětně rozechvívaly plnost prázdnoty nástroje,
aby dodávaly první struně pestrost akordu
Aby tělo rozezvučení tónů umožnilo,
musí jej pěkně okrouhle hníst,
tvarovat rukama a nástroji člověk,
který rodí kytary na svět
Rezonanční desku dychtící po tónech,
načechrání pórů dřeva,
postupné vtělování veršů duše,
rodí se zkušeností a rozvahou
I recept na složení laku,
anděla strážného oblin nástroje,
se předává z generace na generaci
Básník dřeva k tomu potřebuje
um, rozum a cit:
znovu a opět se tak rodí těla lidi,
která umějí rezonovat
I lidským tělům je třeba vdechnout rozum, cit a um,
aby mohla rozeznívat těla druhá,
aby hlazení strun bříšky prstů mohlo splynout s láskou,
aby úder nesmlouvavých nehtů mohl rozeznít vášeň flamenca
Bez citu a rozumu rezonují těla jen z povinnosti,
ze zvyku, z přirozené vlastnosti dřeva
rezonovat s brnknutím napnuté struny Hluše
Rozum i cit říkají:
není důležitý druh dřeva,
ale vlnění tvých kytarových boků při tanci,
když se snažíš rozeznít další struny
Um ti přitom dává možnost být při zrodu krásy
Když druhý vevnitř nerezonuje,
nezachvěje se při pohledu
na ladné křivky nástroje bolestí z té krásy,
ohluchne občas i ten, který rozeznívá
Jsou každý naladěni do jiné tóniny,
hrají jiné stupnice,
rezonují každý ve vlastním koncertním sále,
znějí každý sám sobě a pro sebe,
jako milenci na jednu noc
Když ale všechno proběhlo jaksepatří –
tvé krásně tvarované tělo,
nasáklé lakem umu porodníka,
vibruje vdechnutou mu duší,
chvěje se a rozeznívá tím struny druhých –
stane se zázrak
Přichází okamžik,který nečekáš,
přestože je tvým cílem,
přichází jako blesk z čistého nebe,
přestože po něm po tisíciletí toužíš,
ohromuje tě svou nenadálostí,
přestože je hnací silou tvého bytí
V tu chvíli se tě dotýká tajemství,
s nímž na kosmický okamžik souzníváš,
v tu chvíli se v tobě rozeznívá ozvěna
čehosi vzdáleného miliony světelných let
a přeci na dosah ruky
Umění rezonovat a rozeznívat
je dar od Boha,
předáváš jej lidem a stromům
Na začátku je pohlazení
Nebo pohled
Nebo dokonce
prasklá struna