Anna Irmanovová
/*1970/
Vystudovala – FF UK + FAVU VUT obor: Filosofie, Komparatistika, Intermédia (ateliér Václava Stratila)
Od devadesátých let se živí jako novinářka a kritička umění.
Maluje obrazy, vystavuje.
Od roku 2000 přednáší na vysokých a středních školách – dějiny umění, literaturu, filosofii a nová média.
Překládá z francouzštiny a angličtiny.
Píše divadelní hry a filmové scénáře.
V roce 2008 prošla ročním kurzem Mezinárodního institutu světelného designu a od té doby se zabývá uměleckým i technickým osvětlováním v divadle a architektuře
Jsou dny, kdy nejstrašidelnější pohled je
na čistou ustlanou postel
Kudy se vkládá do srdce myšlenka,
že všichni muži jsou stejní?
A kdo bude ten
kdo si lehne do čistého
na Tvoje místo?
Olepená minulostí
Nepatřičně vstupuje do místnosti
Snaží se zachytit čas který stojí
Jediný její pohled všechno změní
Prosím o dotek klidu a uvolnění
Trvá velmi dlouho než se zase něco
změní.
Je tu horko
Vyschly slzy napořád
To neopravili topení, Zorko,
Jak si pak můžeme nářek a pláč
Konečně dopřát?
Teče mi do bot
Ponožky i nohy mám černé od bláta
Vzala jsem izolačku
Omotala, zalepila pečlivě
A zase mi teče do bot
Jak to, že mi nefungují staré fígle?
Budu si muset koupit nové
Nesnáším nové věci
Jsou ošklivé a smrdí
Praha
Hm.Chm.
Já ťa chcu. Sen se do Tebe zamiloval.
No jo.
Tož tady vostaň, možeš bývať u mňa.
Ty, vole, to nejde.
Si dobrá. Si dobrá roba. Mám ťa fakt rád.
Už mi to jede. Tak, čau, hele, čau.
Včera jsem Tě viděla z věže kostela
Vždycky jsem si myslela
že se budu dívat zdola nahoru
Na Tebe
Nikdy bych neuvěřila
že Tě uvidím zhora dolů
Dolů – Tebe.