… a nebojácným chlapcem Jan Skácel V lese je sova, sova houká a na mýtině velká louka, bludičky z třasovisk a blat tam chodí v noci tancovat. Jestlipak dovedeš se bát?

Aktualizovaný program a plakát letošního festivalu Literární Vysočina najdete na www.literarnivysocina.com.

Malinkatej člověk padá zas a zas. Ta země matička, jak ta s ním nakládá! Von padá na nosík, von padá na záda, von padá o stýblo, von padá o kaluže. Kterýmžto padáním se proměňuje v muže.

Oslavná řeč neboli laudatio, které Saša Gr. přednesl na benefici v Café Fra. Vážení přátelé, jsem rád, že jsme se dnes sešli, abychom dali na odiv svůj obdiv Zoře Šimůnkové, tomu, že je tak milá, že už je tak hrozně tak stará, a že ještě stále žije. Dovolte mi ale hned v úvodu, abych vyjádřil politování nad tím, jak příroda všeobecně plýtvá materiálem. Při pohledu na Zořinu tělesnou konstituci nám přeci musí být jasné, že ze stejné sumy ústrojných a neústrojných látek bychom mohli mít při troše skromnosti hned dvě o něco tenčí Zory. Dokonce i kdybychom její nejvzácnější, totiž mozkovou, tkáň rozdělili vedví, domnívám se, že bychom celkem nepoznali rozdíl.

Fotky z benefice v Café Fra najdete opět na mém blogu. Děkuju Frantovi Baďurovi a ostatním, kteří pro mě ten večer připravili, a taky všem, co přišli. Děkuju prostě VŠEM ZA VŠECHNO!